Měřiče spotřeby elektrického proudu

Jak vybrat měřič střídavého napětí

Elektromagnetické testery elektrického napětí jsou používány již dlouhou dobu; často se používají i v dnešní době. Zkoušečky elektronické se hodí pro odhalování širšího spektra problémů co nejbezpečněji a nejrychleji. Pracují s poměrně nízkým vstupním proudem, a proto se dá říct, že práce s nimi je bezpečnější. Elektromagnetické zkoušečky napětí pracují na principu elektromagnetismu. Dochází v nich k pohybu jádra z feritu jako reakci na vstup proudu do cívky s elektromagnetickými vlastnostmi. Tato zkoušečka indikuje díky pružině, jež hýbe mechanickým jezdcem. Pružina zamezuje tomu, aby se jádro samo pohybovalo; jádro se může nacházet na obou koncích komory v závislosti na tom, zdali má cívka disponuje energií k překonání odporu pružiny. Citlivost elektromagnetických zkoušeček je omezena potřebnou energií. Mají poměrně nízkou vstupní impedanci, nejvýše 10 kilo ohmů, často však pouze jeden kilo ohm. Díky tomu mohou omezovat elektrický proud procházející obvodem. V elektromagnetické zkoušečce se díky tomu navíc při použití tvoří poměrně velké teplo, díky čemuž může dokonce dojít k jejímu poškození. Elektronické zkoušečky napětí mají odolnější a menší konstrukci oproti elektromagnetickým zkoušečkám. Lze je snadno přenášet a mají nízkou citlivost k rozbití. Jejich ohromnou výhodou je podstatně vyšší vstupní impedance, často až jeden magaohm, díky čemuž z elektrického obvodu odebírají méně elektrického proudu a méně se zahřívají. Vyšší impedance má však i svou nevýhodu – může signalizovat napětí na vodiči, který není napojen na zdroj elektrického proudu (např. indukované napětí). Může se však rovněž jednat o výhodnou vlastnost – neurčí, že vodič není pod proudem, pokud pod ním skutečně je.