Terče na šipky

Klasické terče

Materiálem klasických terčů už dávno není dřevo. Dnes je jejich základním materiálem sisal. V anglicky hovořících zemích se pro ně používá název „bristle“ (to se překládá jako štětinové terče). Při šipkové hře se šipky zabodávají do vláken sisalu, jež jsou vyčesány z rostlin Agave sisalana, která je pěstována plantážně na východu Afriky, na ostrově Jáva nebo na území Mexika. Jeden terč obsahuje přibližně 16 milionů kruhově slisovaných vláken sisalu; tato vrstva je přilepena na podklad z dřevotřísky. Následně se terč brousí, barví, připevňuje se na něj drátěná „pavučina“, jež slouží k oddělení jednotlivých polí a přichycuje se na něj kruh s čísly, které udávají bodové hodnoty. Vlákna sisalu mají tendenci se potom, co se do nich zabodne šipka a je odstraněna, zatáhnout. Díky tomu terč vydrží dlouhou dobu. Ocelový drátek slouží k oddělení jednotlivých a jednoznačně určuje, jaká hodnota byla zasažena. U špičkových sisalových terčů se můžeme setkat se zkosenými dráty, díky čemuž se šipky neodrážejí a nedochází k bodovým ztrátám. Atraktivně provedený terč může fungovat i jako dekorace a zajímavý interiérový doplněk.

Elektronické terče

Součástí elektronického terče je jednoduchý počítač, do něhož je uloženo několik základních her v různých variantách, který slouží k zaznamenání zásahů, jejich vyhodnocení a přesnému informování o tom, jak hra probíhá, na displeji. Na povrchu má elektronický terč plastové síto na kterém jsou úzké dírky, do kterých se zapichuje hrot plastové šipky, což je následně zaznamenáno. Ke zvolení toho, jakou hru budete provádět a kolik lidí se hry zúčastní, slouží tlačítka. Obsluhování terče je většinou jednoduché, každý má k sobě podrobný návod.