Smyčcové nástroje

Jak zvolit housle

Housle jsou komplexní hudební nástroj. Pro kvalitu zvuku, který vydávají, mají význam zejména jejich součásti. Velké rozdíly jsou mezi houslemi s klasickou konstrukcí a houslemi na elektřinu. Pokud si chcete housle koupit přes internet, a nemůžete provést jejich vyzkoušení nebo přeměření, tak si můžete pomoci jinak: natáhněte levou ruku (praváci) nebo pravou (leváci) kolmo na tělo a proveďte přeměření délky mezi krkem a zápěstím. Pokud jste naměřili okolo 47 cm, pak si vybírejte z kategorií čtvrtinových houslí. Vzdálenost 51 cm – poloviční; 56 cm – tříčtvrtinové; 58 – celorozměrové.  Jednodušší je však výběr podle stáří muzikanta. Pro dítě ve věku čtyř až pěti let vyberte čtvrtinové, pro staré sedm až devět let poloviční a potom tříčtvrtinové. Celorozměrové kupte muzikantovi starému dvanáct až třináct let.

Jak vybrat kontrabas

Kontrabas (anglicky Double Bass, Upright Bass), lidově basa nebo káčko se stává stále více uznávaným a používaným instrumentem pro různé hudební žánry. Je tak velký, že jej určitě nepřehlédnete, a navíc vydává typický zvuk. V klasické hudbě představuje kontrabas stálici. V populární hudbě se nejdříve používala na tzv. pizzicato (drnkání pomocí prstů) a tam, kde použití dechového basu vyznělo příliš tvrdě. Už od 20. let 20. století byly strunné basy běžně využívány tanečními a jazzovými orchestry. Hra byla tehdy čistě akustická s výjimkou zesílení výstupu zpěváka pomocí mikrofonu. S vývojem baskytar v 60. letech začal kontrabas ustupovat a vypadalo to, že se bude používat jen v klasické hudbě. Baskytara nahradila kontrabasy i u jazzových bigbandů (např. Gustav Brom). Baskytara má oproti kontrabasu více konkrétní tón a její zvuk se snadno zesiluje. Dříve bylo problémem zesílit zvuky kontrabasu tak, aby v orchestrech nezapadly. K tomu sloužily kondenzátorové mikrofony na nízké frekvence. Revoluce hraní na kontrabas začala až s použitím dynamických mikrofonů umístěných pod struníky – ty se používají spolu se zvukovou aparaturou.

Jak vybrat ladičky ke smyčcovým nástrojům

Použití ladiček souvisí spíše s materiálem, ze kterého jsou struny vyrobeny než se schopnostmi hudebníka. Tato malá zařízení nebyla potřeba až do nástupu ocelových strun E, které poprvé představil v roce 1919 Thomastik Infeld. Struny pro houslové nástroje byly nedříve vyráběny ze střev, nejprve obyčejných a pak obalených kovem. Zamyslete se nad oběma materiály: střevo je poměrně pružné, zatímco ocel ne. Stačí jen natáhnout ocelový provázek na velmi malou vzdálenost, aby se změnila výška tónu, zatímco struna ze střívka se musí natáhnout mnohem víc, aby se stejně změnila výška tónu. Kolíčky fungují dobře na natažené struny ze střev, ale je téměř nemožné posunout ocelovou strunu E na dostatečně malou vzdálenost pomocí kolíku. Jak se na trh dostávalo stále více ocelových strun a byly široce přijímány, objevovalo se stále více ladiček na smyčcové nástroje. Syntetické struny, které se poprvé objevily v 70. letech, jsou snadněji napnutelné než ocelové a snadno se ladí kolíky (za předpokladu, že kolíky fungují správně), takže nástroje se syntetickými strunami často potřebují jen ladičku pro strunu E.

Jak vybrat smyčec

Smyčec je nezbytnou pomůckou k tomu, aby mohl být rozezvučen smyčcový hudební nástroj (housle, viola, viola da gamba, violoncello, kontrabas). Její základní součástí je dřevěná hůlka, na jejíž konce byly napjaty žíně z koňského ocasu. Smyčec může být podle toho, k jakému hudebnímu nástroji je určen, různě velký. Kupříkladu tedy platí, že se odlišuje smyčec pro housle a smyčec pro violu. K dalším známým typům smyčců patří smyčce pro violoncello, kontrabas či tzv. francouzský smyčec. Smyčce jsou z tvrdého dřeva. Převážná část smyčců je tvořena kruhovým průřezem (pro něj se používá označen prut), koncové části smyčců jsou široké a přizpůsobené k napínání koňských žíní. Na zašpičatělý konec jsou žíně zachyceny napevno. Na druhém se setkáte s tzv. žabkou, která je posunutelná napínacím šroubem. Strany žabky jsou často dekorovány, například perleťovými prvky.

Jak vybrat opěrku (pavouk) na housle

Pojmem pavouk se označuje ramenní opěrka, kterou lze nasadit na spodní část hudebního nástroje tak, aby housle netlačily na hudebníkovu klíční kost. Tyto podložky se vyrábí v různých velikostech, aby je šlo použít na jakékoliv housle. Mývají nastavitelnou výšku a jako materiál na jejich výrobu slouží zejména plast nebo dřevo v různých odstínech. Nezbytnou součástí je polstrování. To umožňuje, aby housle šlo pohodlně opřít pod krkem. Pavouky jsou ergonomicky tvarované, na spodní části houslí se připojí bez rizika poškození houslí. Umožňují nástroj jistě držet, působí proti bolestem zad a krčním otlačeninám.