Literatura o divadelních hrách

Čtení divadelní hry vyžaduje především víru ve schopnosti vlastní fantazie: hra je pozvánkou k imaginaci těl a hlasů v prostoru. Text se neskládá pouze z veršů či prózy, ale z vizuálních obrazů a poetických kombinací slov a pohybů, které zapojují představivost a emoce. Charakter a děj jsou důležité – musíte zajistit, abyste měli o ději silné povědomí –, ale hry nejsou jen o charakteru nebo o zápletce. Některé hry nemají definované postavy a mnohé nemají zápletku; v mnoha hrách také figurují postavy, které nemají plnohodnotnou psychologii a nemají za cíl vypadat vůbec reálně. Hry také nemusí být nutně o rozpoznatelné realitě. Každá konkrétní hra vytváří svůj vlastní svět, ať je malý nebo velký, tento svět je vždy specifický sám pro sebe. Čtení hry nemá být pasivní. Měli byste se zamyslet nad tím, co její slova naznačují, a měli byste jít ještě dál: měli byste se podívat hluboko do prostoru vytvořeného textem a zamyslet se nad tím, jak postavy a hlasy vytvářeny vzájemně působí a jak jsou vytvářeny různé tóny a charakteristiky bytí. Hra navíc může být buď doslovná či symbolická, když symbolizuje něco, co v ději, není přímo obsaženo, ovšem vyplývá to z něj.