Kotvící technika

Jak vybrat kotvící techniku

• Chemická kotva
• Chemické kotvy jsou levné, dostupné, spolehlivé, univerzální a snadno se používají. Unesou toho víc než hmoždinky. Udrží téměř vše, a proto se z nich stali významní pomocníci pro stavbaře i domácí kutily. Další názvy pro chemickou kotvu jsou například chemická malta nebo chemická hmoždinka. Ve všech případech se jedná o pryskyřicové kotvící prostředky. Skládají se ze dvou hustých tekutých složek. Tyto dvě složky jsou oddělené umístěny v kartuši a před aplikováním se smíchají a poté začne jejich tvrdnutí. V krátké době po aplikaci tak dojde k vytvoření efektivního, pevného a chemicky odolného spoje. Navíc se dá poměrně snadno sehnat (v hobby marketu, prodejně barev a laků nebo na internetu). Je navíc poměrně levná – cena jedné tuby se pohybuje mezi 120–600 Kč za sadu, díky níž lze upevnit například stříšku nad vchodové dveře. Cena závisí na výrobci, velikosti a typu výrobku. Pro umístění jediné police nebo regálu vám však stačí i skleněná chemická ampule, která může být natloukací, nebo závrtná; její cena se pohybuje kolem čtyřiceti korun. Pro použití v interiéru se hodí chemická kotva bez rakovinotvorného styrenu. Většina kartuší lze vytlačit pomocí běžné aplikační pistole na vytlačování silikonových kartuší. U větších profesionálních balení je pak nutno použít speciální pistoli, jejíž písty jsou soustředné. Samotné aplikování je pak velmi jednoduché, základem je vyvrtání díry, její očištění od prachu a následné vyplnění hmotou, kterou vytlačíte z kartuše. Potom už jenom vešroubujete kulatinu se závitem a počkáte, až materiál vytvrdne. Chemické kotvení se používá všude tam, kde jiné typy kotvení nelze využít. Umožňuje zachycení extrémní zátěže v takových materiálech, jako jej beton, pórobeton nebo zdivo, a to tak, aniž by bylo do kotevního podkladu vnášeno napětí. Používá se především pro narušené zdivo a v takových případech, kdy by mohla být zeď poškozena v důsledku pnutí z klasických hmoždinek, například v blízkostí rohů.
• Ocelová kotva
• Upevňování ocelové kotvy do materiálu je jednoduché, pokud máte správné nástroje a víte, jak vybrat správný typ kotvy. Do betonu se hodí všechny druhy ocelových kotev pro beton. Do cihel se hodí všechny kotvy s výjímkou vltačovací kotvy a zásuvné kotvy. Stejně je tomu i u kamentů. Menší a lehčí předměty lze upevnit pomocí upevňovacích prvků o průměru 0,5 cm a 0,6 cm. Položky střední hmotnosti budou vyžadovat spojovací materiál o průměru 0,9 cm, 1,3 cm nebo 1,5 cm. Těžké předměty vyžadují použití spojovacích prvků o průměru 1,5 cm, 1,9 cm nebo 2,5 cm.
• Plastové hmoždinky
• Plastové hmoždinky jsou jedněmi z nejčastěji používaných ... a  často špatně používaných … kotev do zdí. Jsou k dispozici v mnoha velikostech a provedeních. Větší hmoždinky přijmou větší šrouby, a proto mají větší přídržnou kapacitu. Žebrované hmoždinky dávají největší sílu uchopení bez ohledu na materiál stěny. Když je šroub namontován do plastové hmoždinky, tak se tato hmoždinka rozpíná a působí na materiál, ve kterém je instalována. Největší přídržnou sílu poskytují hmoždinky při použití v pevném materiálu, jako je beton. Jejich pevnost je však omezená i v betonu, protože plasty nejsou nezničitelné ... a proto mohou šrouby z důvodu zlomení hmoždinky vypadnout. Při instalaci plastové hmoždinky se nejprve vytvoří otvor pro kotvu. To lze provést vrtáním vrtačkou v tvrdých materiálech, nebo nebozezem do sádrokartonu. Nebozez je pro sádrokarton nejlepší, protože jeho použití je bezprašné. Pokud však dáváte přednost použití vrtačky, tak si vyberte starý, opotřebovaný vrták, pokud máte nějaký k dispozici. Sádrokarton je velmi abrazivní a může kvalitní vrták ztupit! Potom kotvu vtlačte do otvoru tak, aby byla v jedné rovině s povrchem. Je vhodné, aby otvor byl o něco menší než maximální šířka kotvy, takže v případě potřeby poklepejte na kotvu kladivem. Pozor, pokud je otvor příliš malý, kotva se při vtlačování ohne! Celkově jsou plastové hmoždinky nejméně odolné ze všech zedních kotev, se skutečnou pevností v tahu kolem 14 kg v betonu, ale jen 4,5 kg v sádrokartonu (v závislosti na velikosti kotvy a velikosti šroubu). Bohužel, mnoho lidí používá plastové hmoždinky v sádrokartonu, když by neměli. Bezpečně použít plastovou hmoždinku v sádrokartonu můžete tehdy, když je zatížení lehké a síla je kolmá na kotvu. Pomocí plastových hmoždinek můžete zavěsit poměrně těžké obrazy nebo zrcadla, zavěšením drátu nebo háku na pověšení obrazu na šroub v hmoždince. Použijte dvě hmoždinky a dva šrouby, kdykoli je to možné ... dodatečná síla je vždy žádoucí. 
• Stahovací pásky
• Stahovací pásky se vyrábějí v mnoha provedeních, z nichž jen některé mohou  být vhodné pro práci, kterou provádíte. Význam má to, z jakého materiálu jsou vyrobeny, jak odolávávají počasí, různé teploě a chemikáliím, jakou mají tahovou penvost a jaké vydrží napětí, jaký mají nejmenší a největší svážatelný průměr. Důležitou vlastností každého stahovacího pásku je jeho odolnost UV záření a nepřízni počasí. Stahovací pásky v černé barvě, vyráběné z polyamidu 6.6, dobře odolávají UV záření, protože se do nich při výrobním procesu přidávají saze. Stahovací pásky s černou barvou odpovídají normě ISO 4892 (v outdoorových podmínkách vydrží až 3 roky). Do indoorových podmínek lze koupit stahovací pásky v přírodním provedení, které jsou vyrobeny rovněž za použití polyamidu 6.6. Tento materiál má mnoho příznivých vlastností, k nimž patří např.: nízké tření, žádný vliv na elektrické zařízení a recyklovatelnost. Indoorové pásky mají bílou barvu a lze je zakoupit v různých délkách a šířkách.  Materiál polyamid 6.6 je bezhalogenový a odolává vystavení různých látkám (oleje, aromaticka rozpouštědla, maziva, ropné produkty). Dobře odolávají zásaditým látkám, hůře kyselinám a špatně fenolům a chlorovým rozpouštědlům.